Vnímám tento svět jako realitu a z toho pro mě vyplývají další povinnosti v mém životě. Musím si odvodit pro sebe potřebnost všech věcí v návaznosti na svůj život. Musím si utřídit životní hodnoty tak, jak to cítím, a pak budu mít ve všem pořádek. Pokud budu tápat mezi vnitřním a vnějším světem, bude to stálé hledání a stálé směřování od ničeho k ničemu.
Můžu pro sebe vnímat pěkně celý život. Už jen to, že se ráno probudím s úsměvem, je povznášející a účinné. Hledám krásno a můžu ho nacházet stále. Chci se na vše dívat s otevřenýma očima a najít pro sebe krásné věci a štěstí.
Selhávám a budu selhávat vždy, když si přestávám důvěřovat. Víra mě posílí v dalších věcech. Důvěřuji si.
Hledám láskyplný vztah plný životního štěstí, více opory v druhém a špatně se mi bez toho žije, nemůžu se najít. Můžu zatím najít uspokojení v životní zálibě anebo v meditaci, která může posílit i moje další myšlenky a vjemy.
Žiji ne proto, abych žil/a, ale také proto, abych byl/a prospěšný/á pro ostatní. V tom je smysl života.
Snažím se vše více vnímat ve svůj prospěch, a ne že se vše proti mně spiklo. Zbavit se svého trápení můžu tím, že se smířím s věcmi, které mě nepřináší užitek. Tím se učím žít.
Pokud potřebuji v sobě ukojit potřebu citu, nemusím nahrazovat tento cit nikotinem nebo jinými prostředky. Pokud budu v životě spokojený/á, i tato závislost, jakož i jiné závislosti, zmizí.
Pokud trpím depresí, je to dáno mým náhledem na věci. Vidím ve svém životě vše jako nepotřebné a špatné, a nevím, zda to, nebo ono dělám dobře. Zda se zachovávám v určitých situacích správně a zda mám vůbec smysl života. Mám pochopit, že vše je zde proto, abych se učil/a, a to jak zkušenostmi, tak i tím, co mi kdo radí. Je dobré si nechat občas poradit a ne se příčit radě. Někdy má rada cenu zlata. Zamyslím se nad tím, co slyším a nad tím, když budu jednat dle rad. Zda mi to je, nebo není k užitku.
Musím se naučit pravidlům dávání a braní. To znamená, že když někomu něco dám, nemusí mi to oplácet ani vracet. Je to čistě moje pevná vůle chtít druhému pomoci. Snažím se s druhými jednat poctivě a bez pocitu nadsázky a pocitu viny.
Moje podvědomí je mnohdy připraveno na můj růst, ale ne na životní situace, které přijdou, a se kterými se budu muset vypořádat. Je třeba tyto situace přijímat v můj prospěch a se vším se smířit s pokorou pro moji osobu.
Své duši udělám největší radost tím, že ji budu poslouchat oč žádá a co mi sděluje, a ne potírat její potřeby svými zájmy. Především dávat přednost zájmům sféry podvědomí se zklidněním mé duše, kdy se naskýtají další a další myšlenky jak přehodnotit můj život. Spěji spíše do sféry vnitřního světa než světa vnějšího.
Občas pochybuji o svých schopnostech. Chce to více si důvěřovat a vědět, že ta cesta, po které kráčím, je ta pravá, i když mě občas něco zaskočí. Vše, co se děje, je pouze v rámci učení a ne proto, že by se mi nedařilo. Pokud toto pochopím, budu si moci dopřát klidnějšího a veselejšího života, neboť pochopím, že vše co se nedaří, se nedaří ne proto, že to nezvládám, ale proto, že mě čeká cesta, která není vždy pečlivě umetená, ale cesta tvrdší, abych pochopil/a, co vše je zde k dostání a co je dobré si vybudovat svojí pílí. Leccos můžu dosáhnout, ale pozor na násilí, vše je dobré budovat klidnou a mírnou cestou.
Mám se zamyslet nad tím, co dělám a proč to dělám. Vnímám, že ten shon, který okolo sebe vytvářím, mi neslouží k užitku, ale více k nepochopení. Teprve až si uvědomím, jak nakládat s přírodními statky, vytvořím si nový svět plný pochopení, a pro mě zde již nebude vládnout spěch a negativní hodnoty, ale bude zde pro mě více světla a porozumění.
Mám se zaobírat tím, že v životě nemusí být vše podle mých představ, ale že je dobré se zastavit a spíš žít život tak, jak je mi předkládán než tak, jak o něj usiluji.
Někdy příliš přemýšlím o životě a uniká mi přítomnost. Přestávám vstřebávat názory ostatních a řídím se svoji osobou, neboť čím více přemýšlím o tom, zda má ten nebo ten pravdu, tím více ztrácím pevnou půdu pod nohama a nevím si se sebou rady. Bylo by lepší si položit otázku: Co chci v životě dosáhnout a kde je můj životní cíl, a pak se můžu řídit touto cestou.
Je třeba rozvíjet nejen psychickou stránku, ale také tělesnou stránku za pomoci sportů.
Příliš se zaobírám otázkou financí, a proto jsem v životě nespokojen/a. nejraději bych vlastnil/a větší obnos, abych si mohl/a koupit vše, co je mi dostupné a myslím si, že právě zde by pro mě bylo největší štěstí. Ale nechápu, že to štěstí není v penězích, ale v mé životní jistotě být sám/sama sebou a být se sebou spokojen/a a ne v tom, že budu spokojen/a pouze finančně, proto to chce přestat závidět a více věřit ve vlastní hodnoty.
Chci se změnit a nedaří se mi to a podléhám depresi a stále více a více a je to proto, že si nevěřím, že bych mohl/a být jiný/á. Chce to najít v sobě více sebedůvěry a bude se dařit.
Celý život hledám a nenacházím. Chce to zpomalit životní rytmus a najít nové vnímání skutečností a zamyslet se nad tím, co pro mě má největší smysl. V tom najdu svoji novou životní cestu, ale určitě to není v pozemských statcích, a to dobře cítím, a proto hledám sám/sama sebe.
Občas mám potíže psychického rázu, neboť mě více trápí to, že neumím s lidmi zacházet, jak bych chtěl/a. Občas přijdou situace, které se mi úplně vymknou z ruky, a já pak přemýšlím o tom, co jak udělat a mrzí mě, že jsem tak zareagovala, že bych mohl/a být více vůči tomu druhému tolerantnější, a že jsem se prohřešila. Tyto myšlenky pak sužují moji mysl více než je zdravé. Je dobré na vše nahlížet, že se stalo, že jsem se poučil/a, a že není třeba se tímto více zaobírat.
Můžu ostatní vyslechnout, ale ne jim příliš zasahovat do života. Můžu jim dát radu typu: Já bych to řešil/a tak a tak, a více se tímto nezaobírat. Více danou situaci nesledovat. Nenechám se přepadnout pocity okolí, které napadají moji mysl více než je zdrávo.
Myslím si, že nemůžu říci své pocity, že by ten druhý reagoval špatně. V žití záleží na formě podání. Pokud zmírním tok svých myšlenek a partnerovi řeknu otevřeně své pocity ve formě pohody, vše se vyřeší, a on bude rád, že jsme se spolu sblížili, a že si o tom můžeme otevřeně povídat.
Vše, co v životě činím ze své vůle a pokud si myslím, že jsem ovládán/a, není to pravda, neboť to, co chci, učinit můžu, a co nechci, nemusím. Pokud hledám pravdu a porozumění v situacích u jiného člověka než u sebe, jsem na špatném místě a nemůžu se hnout z místa.
Někdy už nevím, jak čelit nepříjemným situacím a zde je třeba si uvědomit, že vše, co činím, není jen vjemem mého okolí na moji osobu, ale především obráceně. To značí, že musím hledat právě v sobě své chyby, které vnáším do svého jednání, a pak se mi nedaří. Je třeba svoji práci vykonávat nejen ku prospěchu svému, ale především ku prospěchu ostatních, aby z toho měli radost. Bude mě to naplňovat více klidem, než když to konám pouze pro sebe.
Vše vychází z podstaty člověka, ne z podstaty okolí, a proto je dobré, nalézat sebe a ne, abych se snažil/a podvolovat okolí.
V zaměstnání se zaobírám věcmi, kterým bylo zapotřebí věnovat pozornost, než věcmi, které mě oslovují. Začínám přemýšlet, jak bych se mohl/a v zaměstnání více angažovat a bude se mi dařit najít větší postup. Nalézám porozumění pro stavy věcí v zaměstnání pro sebe a již se neptám sám/sama sebe, jak ještě dlouho tu budu a zda se mám více snažit, abych zde vydržel/a dlouho. Bude se mi pak pracovat jinak než dosud.
Prožívám období zmatků a neklidu a je to zbytečné, neboť vše se časem vyřeší samo, a to k mojí plné spokojenosti. Zůstávám v pokoji a klidu a vím, že vše je k dobru.
Zklidňuji se a nechávám si všechno ještě jednou přehrát ve své hlavě. Ptám se: Čeho chci v životě docílit a co bych chtěl/a od života, a pak se rozhodnu. Vše záleží jen a jen na mém rozhodnutí, které za mě nikdo neudělá. Zvažuji, co je pro mne do budoucnosti dobré a co bych ráda měl/a a co bych ráda v budoucnosti rozvíjel/a, a podle toho se zachovám. Není dobré se jen a jen spoléhat ve svých myšlenkách na rozhřešení situace od jiných lidí, ale především si sám/sama dát otázku, co je pro mě důležité a co ne. A proto si dávám více práci o sobě zapřemýšlet a vybrat si jednu ze schůdných cest.
Mnoho jsi pracoval/a a nyní potřebuješ odpočinek. Snaž se co nejvíce pobývat v klidu a nacházej stále více klidu v duši a ne v ostatních. Příliš se snažíš všem vyjít vstříct a nedbáš na sebe.
Máš v sobě zpracovávat více reality v součinnosti s časem. Zdá se ti občas, že vše strašně rychle letí a ty nezvládáš věci tak, jak bys chtěl/a? Měl/a by ses naučit, že čas není tvým nepřítelem, ale ty sám/sama si z něho nepřítele děláš.
podle autorky Zdenky Blechové