Co je zrcadlení?
Každý vyzařujeme nějakou energii nebo vibraci. Někdy ji zachytíme, jindy ne. Toto vyzařování nebo vibrace, vyvolává vždy nějakou reakci. A této reakci říkáme zrcadlení. Zrcadlo ukazuje opak. Naše levá strana je v zrcadle na opačné pravé straně a platí to i naopak. Všichni si vzájemně něco zrcadlíme, a to po celý život. Někdo nám zrcadlí to, co jsme nezvládli nebo nezvládáme, jiný zase to, co už jsme zvládli.
Když na vás někdo vyzařuje důvěru, podvědomě se mu svěříte, ani nevíte proč. Když se vám někdo nelíbí, nezdá, necítíte z něj nic příjemného, projeví se vaše chování jako ve formě řeči těla, tak ve formě vibrace, která dotyčnému říká: „Vadíš mi a nevěřím ti.“ Dotyčný v tu chvíli podvědomě dělá vše proto, aby vás přesvědčil o opaku. Začne vám lichotit, chovat se velmi přátelsky. takto v základu funguje vzájemné vyzařování. Vibrace naší energie je pravdivá a nelze ji jakkoli obejít.
Jak se vibrace skrze zrcadlení projevuje ve vztazích?
Příklad: Žena beznadějně milovala muže, který ji podváděl, manipuloval sní, obíral ji o peníze, byl ji nevěrný. Její rodina to věděla, snažili se jí o tom muži říci pravdu. Na každého se žena velmi rozčílila, až jejich vztah přímo ukončila s tím, že ji to nepřejí, že ji závidí, aby byla šťastná. Proč se rozčílila? Protože podvědomě cítila, že mají pravdu, že ten muž skutečně něco skrývá. Vyzařoval to na ni, žena to ale nechtěla vidět. Rozčílila se, protože se bránila pravdě, která ničila a potvrzovala její slepou lásku. Kdyby z toho muže cítila skutečnou lásku i to, po čem od něj tolik toužila, mávla by nad tím rukou. A takto bychom mohli nalézt mnoho podobných příkladů, ze kterých je to zřejmé.
Každý se v podstatě chráníme a bráníme. A také každý v podstatě zakrýváme to, co sami nejsme schopni zvládnout, nebo nemáme v sobě vyřešené. Tyto vibrace žijeme každý den a prožíváme s každou bytostí. Pokud přijmeme fakt, že každý máme své a nikdo si nezasloužíme být souzen, pak přestaneme soudit druhé a přestaneme být souzeni. Nebudeme se tedy muset bránit.
Když vás někdo rozčílí, přemýšlejte, vždy tím o vás něco říká. Až když nad tím mávnete rukou, jste z toho venku. Když si nerozumíte se svým partnerem a stále si něco vyčítáte, hledáte chyby, zkuste raději vzájemně přijít na to, co vám ta energie říká, co každý z vás vlastně křičíte, co potřebujete.
Všichni žijeme své příběhy, někdy láskyplné, jindy bolestné. Ty bolestné se zapíšou do naší duše a my s nimi často nevědomě stále bojujeme. Bytosti kolem nás nám to připomínají. Ne proto, aby nám ublížily, ale proto, abychom měli možnost to pochopit a díky tomu tyto bolesti uzdravili.
Prostě dělejme a říkejme, to, co cítíme. Je v pořádku, že to někdo má jinak, buďme ale sami sebou.
Stačí, když svým blízkým nasloucháme, když je vnímáme, a máme o ně skutečný zájem. Když budeme vyzařovat upřímný zájem bez výsměchu a zneužití jejich důvěry, budou k nám mnohem láskyplnější a upřímnější. Hloubka duše každého z nás je velmi rozmanitá, krásná, vzácná, bohatá, zářivá, plná krásných překvapení, pokud ji přijmeme s úctou, láskou a pochopením.