Astry, královny podzimu – trocha nostalgie

 

Vracím se do svého dětství a vzpomínám na svoji pratetu, která se jmenovala Božena, ale všichni v rodině ji prostě říkali „teta Božka“. Bydlela od nás kousek a byla to taková dobrá duše, každého vyslechla a tak nějak svým způsobem uklidnila. Teta Božka byla svobodná a bezdětná, asi proto pomáhala v nejbližší své rodině hlídat a starat se o děti. Hlídala mého strejdu, moji sestru a také mě.

Ráda jsem za tetou Božkou chodila na její zahrádku, která byla blízko trati a jezdili tam vlaky jak nákladní, tak osobní, bylo co pozorovat. Teta měla malý kousek zahrádky jen tak na zeleninu a pár kytiček a dalo se tam sedět jen na jedné malé lavičce. Ráda jsem tam s této sedávala a měla jsem ty chvíle na zahrádce s tetou Božkou ráda, nějak tam čas ubíhal pomalu

a hlavně, bylo mi tam dobře.

Na podzim vždy zahrádku rozzářily pestrobarevné květiny, jmenovaly se Astry. Měla jsem ráda ty střapaté barevné hlavičky na dlouhých zelených stoncích, převládala hlavně červená, růžová barva a pár kvítku bylo vždy i modrých a fialových. Některé Astry měly i bílou barvu, ale ty mě tak nepřitahovaly, pro mě, jako dítě byly takové nedotknutelné. Asi proto, že ty bíle se nosily na hřbitov.

Teta Božka mi vždycky uvázala kytičku pro maminku a já vždy s radostí s ní upalovala domů.

A jak čas běžel, na Astry jsem zapomněla, teta se na nás už usmívá z obláčků a Astry jako by vymizely, ze začátku jsem je ještě viděla na trhu, prodávaly je takové hodné babičky, měly je v kyblíku s vodou a stažené gumičkou do kytice, kytička stála 10,- Kč.

A najednou o Astrách začala zpívat písničku Maruška Rottrová s názvem – Zřejmě letos nikde nejsou kytky. Líbila se mi hlavně ta pasáž, kde se zpívalo: “ Tos mi nosil plnou náruč Aster, běžel za mnou čtyři poschodí.“

Přála jsem si vždycky takou kytku plnou náruč Aster dostat, ale zrovna nebyl po ruce ten správný princ, který by mi ji daroval. To jsem ještě nevěděla a neuměla, že bych si mohla takové své přání vyslat do vesmíru, aby se mi vyplnilo.

A jak to všechno dopadlo? Nakonec jsem si přání splnila sama, Astry jsem si vysadila

na zahrádce a rozdávám kytičky lidem pro radost. Plnou náruč Aster si nosím domů do vázy a představte si, že bydlím ve 4. poschodí. Ve váze mi dělají radost, mají dlouhou trvanlivost a tak trochu si s nimi i povídám a vzpomínám na dětství.

A co Astra znamená v květomluvě? – Zůstaneš mi věrná.

Jsem zvědavá, až mi povyroste vnučka, co třeba ji zaujme na naši zahrádce…

Raduše

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *