Nemít moc nad svým životem = NEMOC

majak

Máte pocit, že jste se ocitli v začarovaném kruhu, chybí vám energie, máte zdravotní problémy a nevíte jak dál? V práci se vám nedaří nebo vás práce přestala těšit, nenaplňuje vás?

Nebo vám nefungují vztahy v rodině a hledáte, kde jste udělali chybu?

Přestali jste být prostě sami sebou, ztratili jste moc nad svým životem, nemáte se rádi, přestali jste věřit, trápí vás strach, nechali jste se ovládat druhými lidmi, proto jste nemocní a churavá je i vaše duše.

Viďte jednoduchá odpověď, ale jak se zase uzdravit, najít sebedůvěru v sebe, najít energii, to už stojí opravdu za námahu i když je to těžké, ale věřte mi z vlastní zkušenosti, stojí to opravdu za to být opět sama sebou! I já jsem se v životě ocitla několikrát na rozcestí a hledala ten správný směr kam dál?

Která cesta je ta pravá a pokud to nezkusíte se vydat, tak to nezjistíte, i špatné rozhodnutí je rozhodnutí, ale hned jak zjistíme, že je špatné, nevzdávejte se a začněte znova! Každá zkušenost se nám pro život hodí.

Jako korálky na šňůrce sbíráme své zkušenosti a navlékáme svůj život. Jaké korálky vybíráme na svoji šňůrku, jak je řadíme za sebou či jak rychle navlékáme, je volbou každého z nás.

I délka náhrdelníku je samozřejmě pro každého z nás jiná a naše pocity a prožitky při navlékání jsou různé.

Navlékáme-li opravdové korálky a stane se, že některý z nich nám do náhrdelníku nepasuje nebo se nám nelíbí, můžeme ho z naší šňůrky stáhnout zpět. Dokonce nelíbí-li se nám celá šňůrka, můžeme začít navlékat znovu.

Korálky našich zkušeností, ale již nejdou z naší šňůrky sundat, neboť co se stalo, stalo se. Jediné, na čem záleží, je jak své zkušenosti dokážeme ve svém životě využít. Jak hodně nebo málo se z těchto zkušeností dokážeme učit, neboť právě tím vytváříme své další zkušenosti. Co nepochopíme, přichází znovu…

Kolikrát jste ve svém životě udělali nějaké rozhodnutí a již během celé akce jste věděli, že to co uděláte, je prostě špatně? Byli jste někdy v partnerském vztahu s někým, a vlastně jste to nechtěli? Co jste dělali? Proč jste to dělali? Jak jste se cítili? Jak to nakonec dopadlo?

Máme svobodnou volbu ve svých rozhodnutích! I v případě, kdy si myslíme, že ji nemáme, tak ji máme…

Nemoc je další velmi důmyslný způsob, jak nejít za svým cílem, proč nedosahovat svých snů, protože a jednoduše: Nejde to. A proč? Protože potlačujeme svoje pocity.

Naše tělo je dokonalé, nádherné a pomáhá nám prožít život ve fyzické realitě, neboť nám poskytuje dokonalé informace o nás samých. Naše myšlenky zhmotňujeme prostřednictvím našeho těla, a tím pomocí našich pocitů dostáváme dokonalé zpětné vazby o všech našich krocích. Kdybychom nepotlačovali naše pocity a dokázali je kdykoli projevovat, pravděpodobně bychom nikdy nebyli nemocní.

Pomoc najdete jen sami u sebe. Sami sobě jste tím nejlepším rádcem, učitelem, léčitelem, pomoc najdete jen v sobě, ne venku. Díky svým zkušenostem (třeba i chybám, pokud tomu tak budete říkat) se naučíte nejvíce. Vaše tělo je tím úžasným ukazatelem cesty, kudy ano a kudy ne, jen mu věnovat pozornost a naslouchat.

Naše tělo je dokonalý symbol našeho myšlení. Naše nemoci jsou symbolické. Jsou to zprávy    o nás, pro nás, a pochopíme-li je a změníme-li své chování, nemusíme je mít.

Problémy, které si nepřiznáme, nemůžeme nikdy vyřešit! Potlačujeme-li své skutečné pocity, nejsme schopni akce, ztrácíme svou moc a nerozpoznáme tak, že může přijít bolest.

Vzdáváme-li se svých pocitů, vzdáváme se i své moci. Jak myslíme, tak se cítí naše tělo!

Naše nemoc je důsledek způsobu myšlení, kterým ničíme sami sebe…

Pokud máme již delší dobu nějaký duševní problém a neřešíme ho, pak se za určitou dobu promítne i na naše tělo. Tím, že se zablokuje energie v jednom konkrétním místě, vznikne nerovnováha a tak se projeví jako bolest. Podle druhu negativní myšlenky, například cítíme-li hněv, nepřátelství, jsme mrzuti, bojíme se ztráty nebo máme pocity viny, jsme-li lhostejni nebo opuštěni, projeví se tento stav na určité části našeho těla.

Význam nemoci funguje obecně u všech lidí stejně, jen každý z nás má k tomu ještě svůj vlastní příběh. Tím, že mnohdy nevidíme řešení, nebo se na situaci nedovedeme prostě podívat „jinak“, ničíme sami sebe. Naše tělo nám dává zprávu, jak zhmotňujeme, co vlastně děláme, prostě jakým způsobem přemýšlíme. Porozumíme-li a změníme-li své chování, příznak většinou zmizí či se postupně zmírňuje. Čím více je naše tělo poničené, čím vážnější či dlouhodobější je naše nemoc, tím více musíme pochopit o své destrukci. A jak poznáme, že jsme pochopili? No přece když příznak zmizí a neopakuje se…

Kde hledat příčinu? Ve svém dětství!

Svět dětství je svět učení se, nebo odnaučování se? Jak dlouho si ještě dokážeme pamatovat to tajemství naší vnitřní moudrosti, které v dnešním reálném světě většina lidí zapomene?

Život každého z nás je VOLBA. Vybíráme si chvíli svého narození, podmínky, místo i své rodiče. Na nějaké úrovni známe svůj úkol, víme, co budeme ve svém životě řešit, a možná někdy i dopředu tušíme, čím pravděpodobně budeme muset projít… Nemyslím si, že je to osud, ale je to rozhodnutí a k tomu potřebné výchozí podmínky.

Přicházíme ze světa Jednoty. Ne vždy je proto pro některé jedince snadné přijmout pravidla hry, která tady na Zemi platí. Jednota je nám dána, velmi dobře si ten úžasný pocit pamatujeme, ale je těžké udržet si ji a zároveň žít fyzickou realitu. Většina z nás, myslím, že všichni, se snaží udržet si pocit jednoty tím, že chce být v jednotě se světem kolem, se svými rodiči a se svými životními podmínkami. V dětském věku to nelze udělat jinak než ztrátou sebe sama. Bez jednoty s “nimi“ totiž nemůžeme žít. Jsme na nich úplně závislí a nejsme schopni se o sebe sami postarat. Každé dítě se proto vzdá svého vlastního světa, své vlastní jednoty ve prospěch vnějšího světa. Proč? Chceme lásku, chceme bezpečí, chceme přijetí. Máme strach. Chceme být v Jednotě a myslíme si, že takto ji najdeme.

Žijeme ve světe soutěžení a srovnávání se, a nejsme proto mnohdy naladěni na svoje konkrétní a jedinečné poslání, které máme jen my sami a nikdo jiný.

Každý jsme jedinečný a prostě nesrovnatelní. My sami i naše děti.

Osvoboďme se!

Ukazujme si vzájemně své životy. Říkejme si své pocity i svá očekávání. Uvědomme si ale, že nejsou pro druhé lidi závazné. Pracujme každý na své vlastní zahrádce a vyměňujme si své zkušenosti. Nepoužívejme proti sobě násilí, ale realizujme v rámci svého momentálního prostoru to nejlepší, co dokážeme, k tomu, abychom se o sobě i o druhých co nejvíce naučili. Pochopme, že právě proto, že jsem si tak blízcí, něco důležitého o sobě vzájemně víme, a že právě s pomocí těchto blízkých vztahů můžeme naplnit tu nejúžasnější vizi sebe sama.

Nalezněte ve svém nitru místo, kde poznáte svou hodnotu a tu část vlastního bytí, již je čistá láska a přijetí sebe sama.

V dalším článku uvedu jak „Láskyplně“ naslouchat zprávám svého těla.

Pokud máte problém a chcete se svěřit, stačí mi napsat na raduse@septanidovrby.cz

a můžeme společnými silami hledat řešení.

Jestli máte jiné poznatky a chcete se o ně podělit, budu ráda, když mi napíšete.

Raduše

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *