Ano, Čtyři dohody fungují…

Ano fungují, mám je ráda a snažím se na ně nezapomínat, jen cesta k nim není vůbec jednoduchá, snažila jsem se překonat životní překážky, bojovat se strachem a nepřipouštět si negativní myšlenky, panečku a je to opravdu fuška na sobě zapracovat.

Jen co se narodíme, už na nás nějakým způsobem působí naše rodina, hlavně rodiče, kteří nám předávají své zkušenosti a poznatky co jim předali jejich rodiče.

Jak se k vám chovali rodiče, když jste byli malí? Chválili Vás často? Fandili vám a drželi palce, ujišťovali vás skoro denně, jak vás mají rádi, a když jste ze školy přinesli špatnou známku, mávli nad tím rukou s tím, že si to brzy opravíte? Nebo vás pořád za něco kritizovali?

A vtloukali vám do hlavy, že jste neschopní?

Děti nemají šanci si vybrat, čemu budou věřit. Proto všechno, co slyší od rodičů, berou jako jedinou možnou pravdu. Jestliže jim tedy někdo neustále opakuje, že jsou hloupé, líné, nešikovné a že z nich nikdy nic pořádného nevyroste, jednoduše tomu uvěří. A pocit vlastní neschopnosti (nebo bezcennosti) je pak provází celý život.

 

Pro svůj cíl uděláme cokoliv

Tento pocit mnozí z nás velmi dobře znají. A protože to není vůbec nic příjemného, snažíme se ze všech sil, abychom se druhým zavděčili, a „zasloužili si tak odměnu“.

Pro svůj cíl jsme ochotni udělat téměř cokoliv. Snažíme se potěšit nejen své rodiče, ale také kamarády, šéfa nebo partnera a předstíráme, že jsme někým jiným, kým ve skutečnosti nejsme, protože se bojíme jejich odmítnutí. A aby toho nebylo málo, oviňujeme se z toho, že jsme nedokonalí a nesplňujeme představy druhých. Na to, co doopravdy chceme my sami, přitom vůbec nemyslíme. Jde nám pouze o jediné: abychom pro ostatní byli dost dobří.

Žijeme jen pro druhé

Ruku na srdce, kolikrát jste se trápili různými dietami a cvičili až do úmoru jenom poto, abyste shodili pár kilo, a stali se tak pro svůj protějšek přitažlivějšími?

A co jste z toho nakonem měli?

Nervy nadranc, podrážděný žaludek a možná i pár kilo navíc, když jste po týdnech hladovění zase najeli na normální režim. Stalovám to za to? Usmíval se ná vás partner častěji, kupoval vám květiny, nosil vás na rukou? Nejspíš ne. Možná, že si toho ani nevšiml. A jak jste se cítili vy sami? Byli jste pak šťastnější a spokojenější? Zbytečná otázka, vidítě? Takové věci berou člověku spoustu energie, které mu pak v životě chybí. Takže vlastně ani nežije – nemluvě o tom, aby si život vychutnával – ale jenom přežívá.

 

Pořád si něco vyčítáme

Ještě horší je, že se neustále trestáme za samou chybu. Třikrát, desetkrát, stokrát si opakovaně vyčítáme něco, co se možná odehrálo už kdysi dávno, ale na co se pokaždé rozpomeneme. Uděláme chybu, odsoudíme se a potrestáme. Za nějaký čas si svůj omyl znovu vybavíme a následuje další trest. A stejně se chováme ke svým blízkým. Přiznejte se, kolikrát jste dětem nebo partnerovi připomněli jednu a tu samou chybu? Nejspíš při většině hádek, když vám došly argumenty. Myslíte si, že je to spravedlivé? Platit za stejnou chybu zas a znovu? Stejným způsobem se chováme i k sobě. Tisíckrát se v životě odsoudíme za to, že jsme nebyli dost dobří, chytří, úspěšní, že jsme nedodělali školu, vybrali si špatného partnera, nevyužili skvělou pracovní příležitost – důvodů je nespočet.

Don Miguel Ruiz, autor známé knihy Čtyři dohody, je přesvědčený o tom, že přesně takové myšlení je příčinou toho, proč v životě trpíme.

Pokud chcete být opravdu šťastní, je nutné to změnit, a to bezpodmínečně.

Musíte rozbít všechny staré „dohody“, které jste kdysi uzavřeli ze strachu, že vás druzí odmítnou.

Místo toho uzavřete nové, které do vašeho života vnesou opravdové štěstí, radost, svobodu a lásku.

 

Buďte skeptičtí, ale naslouchejte

Ke čtyřem dohodám Don Miguel Ruiz později přidal ještě pátou, která radí, abyste nevěřili všemu, co slýcháte od druhých. Je to jejich pravda a jejich víra, ne vaše.

Tato dohoda má však ještě další část :

Naučte se naslouchat přímo svému srdci. Jedině tam najdete skutečnou pravdu. Pak snaze pochopíte i příběhy ostatních lidí a vaše vzájemná komunikace se zlepší.

Čerpáno z Tiny

                                                                                                                                                              Raduše

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *