Láska je lék na bolavou duši

 „Láska je vždy na začátku vědění,

 stejně jako je oheň počátkem světla.“

                                     Thomas Carlyle

 

Milí lidičkové,

píšu tento článek proto, abych Vám pomohla najít tu správnou cestu Vašeho života, spousta   z Vás je v životě nešťastná, každý máme své touhy a přání, které ne a ne se nám splnit, proč?

Protože neznáme sami sebe a neumíme se mít rádi. Věřte, že co tady píši, funguje i já jsem se v životě kolikrát ocitla na křižovatce a hledala jsem tu správnou cestu pro skvělý život. Pochopila jsem, že se nejprve musím změnit já, aby ten svět okolo mě byl zajímavý a hezký. Cesta k sebe poznání k sobě sama, věřte, není jednoduchá, ale s láskou jde prostě všechno líp.

Láska je mocná čarodějka a je jen na nás samotných jakou lásku použijeme, jakou lásku k sobě přizveme. V poslední době, kdy nechápeme co se kolem nás děje a proč se pořád chováme jako ovce děje se proto, že jsme zapomněli na lásku, na lásku opravdovou, lásku bez podmínek, bezpodmínečnou lásku. Abychom mohli lásku rozdávat mezi ostatní lidi, je v prvé řádě nutné naučit se milovat sám sebe!

Zdá se Vám to nemožné? Ano i já jsem to nechápala, myslela jsem si, tak jako většina z vás, že je to sobecké. A to proto, že jsme byli vychováváni v duchu mít rád bližního svého, své rodiče, sourozence, partnera. Jen nám nesdělili zásadní věc, abychom mohli lásku rozdávat, potřebujeme ji sami. Ale odpusťte jim to, sami jen předávají to, co převzali od svých rodičů, prarodičů. A jedině mi sami jsme schopni si tu lásku dát a milovat se. Teprve až se naučíme mít se rádi se vším všudy, od hlavy až k patě, pak teprve jsme schopni milovat ostatní.

Když najdeme sami sebe, zjistíme, proč jsme tady na této zemi. Ve svém datu narození máme zakódované své životní poslání, své úkoly a je jen na nás samotných, jak těmito zkouškami projdeme, na jakou stranu se postavíme, jestli na stranu dobra a nebo zla. Zlo plodí jen zlo, ale dobro a láska plodí jen lásku. Co je opravdová láska, láska bez podmínek? Všichni jsme součástí jednoho velkého celku, kde nikdo není míň a nikdo není víc. Jsme si absolutně rovni, máme stejná existenční práva, platí pro nás pro všechny stejné zákony vesmíru a můžeme si stejně užívat i výsad života. Proto neodsuzujme, nezavrhujme, a pokud něčemu nerozumíme, tak to nechejme být, neboť tím odsuzujeme a zavrhujeme i sami sebe. Respektujme a odpouštějme těm, kteří ještě nepochopili a nebo koho my sami nechápeme.

Protože každý z nás je jedinečný, stejně jako jeho cesta, ale cíl je stejný stejně jako zdroj, ze kterého všichni pocházíme. To je bezpodmínečná láska.

Pokud se chcete vydat na cestu sebe poznání, napište mi, ráda Vám udělám numerologický rozbor, ze kterého zjistíte vaše životní poslání a úkoly. Také numerologický kalendář, protože každý den v našem života je o číslech a jejich vibracích. Když se naučíme žít podle svého data narození, stane se nás život lehčí a bohatší. Začneme si ho více všímat, a to je první krok k větší kvalitě našeho každodenního prožívání. Ponořte se zcela do zázraků, které nás obklopují a nezapomeňte, že zdraví, láska, štěstí a hojnost je to, proč stojí za to žít. Tak žijte a já vám přeji krásný život plný lásky, lásky k sobě, lásky ke všemu živému. Každý může být léčitelem světa, každý se může zúčastnit a každý můžeme pomoci.

Raduše

www.septanidovrby.cz                                                                                                 oravova@post.cz

 

R E I K I

O Reiki již bylo hodně napsáno, a každý si dnes již může vyhledat veškeré informace přes Google nebo Wikipedii. Chci se s Vámi podělit o své zkušenosti, jak jsem se k Reiki dostala já.

Každý máme svoji životní pouť a je jen na nás jakou cestu si volíme, úkoly jsme si již zadali sami ještě před narozením a máme je zakódované ve svém datu narození, které je neměnné.

A i já jsem takový poutník časem a poprvé jsem se s Reiki setkala asi před 20. léty, když mě zlobila krční páteř a náš rodinný kamarád mě objednal u léčitele, který prováděl masáže Reiki, tehdy jsem ještě neměla ani tušení co to Reiki je. Pan K. budu mu říkat „masér“ začal u mých palců na nohou, mačkal mi body, aby zjistil, co mě trápí a pak mi provedl masáž, po které jsem se cítila uvolněně a prima aniž bych tušila, že mi předal energii Reiki.

A jak čas běžel, úplně jsem na to zapomněla. Nic v životě není náhoda a vše plyne jak má, tak jsem se k Reiki dostala i já. Na své pouti životem potkáváme lidi, aniž si to uvědomujeme, kteří nás mají provázet, něčemu naučit, klást nám překážky, jen je důležité, abychom dávali pozor, kdo nám co říká, abychom nepropásli nějakou radu, indicii, nabídku, šanci, která nás v životě může posunout dál. V mládí si to neuvědomuje, ale přijde v životě ten správný čas, který nás k tomu dovede, tak jako mě. Před 20. léty jsem se začala jen tak letmo zajímat o esoteriku, občas si koupila vykládací karty, až jich mám malou sbírku, nějakou tu knihu, ale k té hlavní knize, která mi změnila život, jsem se dostala před 15 léty a jmenuje se „Miluj svůj život“.

Je to kniha, která se musí číst několikrát, aby člověk na sobě zapracoval a naučil se mít rád sám sebe, ze začátku je to těžké, ale věřte, jde to. Pokud se člověk má rád, potom teprve může předávat opravdovou lásku a skutečně milovat, jedná se o bezpodmínečnou lásku zvanou „Agapé“. A tak jsem se začala měnit i já, zajímalo mě, kdo jsem, proč tady jsem a kam jdu, měla jsem hlavu plnou otázek a hledala jsem na ně odpovědi, první v knihách a pak u lidí, kteří se zabývají esoterikou. Hledala jsem odpovědi u kartářek, věštců, prošla jsem si regresivní terapií. A všichni tito lidé mi říkali, že mám v sobě bloky, které si vytváříme již v dětství a nebo si je neseme s sebou z minulých životů. Ale také jsem se dozvěděla, že mám léčitelské schopnosti. No jo, ale jak je poznám, jak se projevují? Na tyto otázky už mi nikdo nedokázal odpovědět. Tak jsem opět, co by poutník putovala a hledala cestu, jak svoje bloky odblokovat, kdo mi pomůže. Vyzkoušela jsem i Kineziologii, která mi přesně stanovila, v kterém věku svého života jsem si bloky udělala a to pozor i v osmém měsíci, kdy jsem byla ještě u maminky v bříšku, jsem si vytvořila první blok. A jak už to v životě bývá, nakonec jsem si musela poradit sama a poradit si i se svými bloky. Když Vás skřípne nemoc, tak jako mě, chytly mě záda a to dost, že jsem marodila 4 měsíce. Najednou má člověk čas v klidu o sobě přemýšlet a soustředit se jen na sebe a na své uzdravení. Hledala jsem alternativy jak si pomoci, protože lékaři léčí, ale neuzdravují, nepomohla mi ani opakovaná rehabilitace, vyzkoušela jsem akupunkturu. Nakonec jsem se přes dobrou duši, která mi předala telefonní číslo dostala až k paní L., která je pro mě anděl, je to paní již letitá, důchodkyně, ale vždy pozitivně naladěna a ochotna každému pomoci a ta mi pomocí cviků narovnala záda a obratle uložila na své místo. Až později jsem se dozvěděla, že využívá při masáži Reiki. Zaměřila jsem se na to, kdo mi co říkal, kdo mi dal jakou radu a došla jsem na své pouti až k léčivým mandalám, numerologii, tarotovým kartám a hlavně k Reiki. Hned jsem se přihlásila na všechny kurzy, které byly k mání, mám kurz numerologie, které se velmi věnuji, kurz o mandalách a kurz tarotu. Opět jsem se posunula v životě dál. V pohádkách vždycky potkáte pohádkového dědečka nebo vám stařenka dá dobrou radu a já jsem potkala věštce, který mě dovedl až k Reiki, nejen že jsem se dozvěděla, že jsme spřízněné duše z minulých životů, ale i to, že po mě zdědil schopnost předávat energii Reiki. Takže mě nasměroval dál na mé životní pouti a já jsem začala pátrat, proč tuto schopnost již nemám, když jsem ji kdysi měla. A jak už to v tom životě bývá, náhoda mi do cesty přivedla mistra a velmistra Reiki. Neváhala jsem ani minutu a přihlásila jsem se ihned na kurz Reiki, prošla jsem zasvěcením a bylo mi jako bych se vrátila k sobě domů. V současné době mám udělaný již 2. rozšířený stupeň Reiki a chystám se v letošním roce na 3. stupeň Reiki .

Tady touto zdlouhavou cestou jsem došla k  mých léčitelským schopnostem, ale ještě ne k cíli. Mohu pomáhat lidem, tak jak to dělám celý svůj život, ale teď zcela jinou formou a dokonce mohu lidem posílat léčivou energii dálkově, ale jen, pokud si to budou přát. Reiki má svá pravidla, která se musí dodržovat, aby vše správně fungovalo.

Jsem napojena na vesmírnou energii, je to velký dar, který naprosto pozitivně změnil můj život. Reiki je dar od Boha, Vesmíru člověku. Reiki je univerzální léčivá energie. Každý z nás tuto léčivou energii v sobě má od narození, ale protože jsme ji neuměli využívat, zavřeli jsme si k Reiki cestu ve svém těle. A jen povolaný mistr Reiki nám zase může pomoci tuto cestu v sobě samých otevřít. Reiki odblokovala mé bloky a já tak mohu pomáhat pomocí energie Reiki zase odblokovat bloky jiným lidem. Reiki je druh alternativní medicíny, Reiki je životní styl.

Ten, kdo má zájem o Reiki, podstoupí tzv. aktivaci, zasvěcení. V našich poměrech slovo „zasvěcení“ vzbuzuje u spousty lidí negativní pocit. Spousta lidí si totiž slovo spojuje s náboženstvím nebo s něčím tajemným. Je to přežitek minulé doby, jsou to předsudky, lidé byli zastrašování a omezování. Tímto zasvěcením se aktivuje energetický kanál, energie proudí silněji a rychleji a tělo dotyčného se začíná čistit. Čistí jak tělo fyzické, tak i všechna těla duševní (éterické, astrální, emocionální) Při práci s Reiki existují jen tři pravidla: požádat, dělat vše s tím nejlepším úmyslem a poděkovat. Nejsou tu žádní strašáci (peklo, ďábel).

Reiki je učení o energiích, o věcech kolem nás, o tom jak si sami můžeme pomáhat, ale také druhým. Reiki je cesta nikdy nekončícího vzdělání a poznávání, vrací nás k naší podstatě bytí.

Raduše

 

Vánoce

Vánoce, vánoce, přicházejí, po roce opět vánoce přicházejí…

Chybí mi tradiční kouzlo vánoc, všude byly slyšet koledy a dnes už v rádiu vánoční písničky

člověk neuslyší, sem tam jednu a nebo hlavně ty anglické. A jak to tak vypadá, letos opět

budou vánoce na blátě, ale sníh bude! Na horách určitě, to bude panečku pro děti to pravé,

lyžování, koulování, stavění sněhuláků. Není nic krásnějšího na vánoce než rozzářené dětské

tváře u vánočního stromečku a pokud děti nezlobily „ježíšek“ jim určitě nadělí na Štědrý den

hodně dárků.

A co my dospělí? Popřejeme si příjemné prožití vánočních svátků a úspěšný nový rok.

Ale neměli bychom zapomínat hlavně na lásku, ta je pro nás pro všechny nejdůležitější

v životě. A abychom mohli zažívat tu opravdovou bezpodmínečnou lásku zvanou „Agapé“.

Láska bez podmínek je energií, která se do vašeho srdce dostane tehdy, když provedete

hluboké citově vyvážené odpuštění. Jen tak dosáhnete kýženého klidu, míru a harmonie.

Odpuštění je zázrak a uzdraví naši duši. Proto naučme se všichni odpouštět a věřte, že nám

všem na zemi bude líp.

Krásné svátky vánoční a hodně prima chvil v roce 2018

Vám všem od srdíčka

přeje

Raduše

Nemít moc nad svým životem = NEMOC

Máte pocit, že jste se ocitli v začarovaném kruhu, chybí vám energie, máte zdravotní problémy a nevíte jak dál? V práci se vám nedaří nebo vás práce přestala těšit, nenaplňuje vás?

Nebo vám nefungují vztahy v rodině a hledáte, kde jste udělali chybu?

Přestali jste být prostě sami sebou, ztratili jste moc nad svým životem, nemáte se rádi, přestali jste věřit, trápí vás strach, nechali jste se ovládat druhými lidmi, proto jste nemocní a churavá je i vaše duše.

Viďte jednoduchá odpověď, ale jak se zase uzdravit, najít sebedůvěru v sebe, najít energii, to už stojí opravdu za námahu i když je to těžké, ale věřte mi z vlastní zkušenosti, stojí to opravdu za to být opět sama sebou! I já jsem se v životě ocitla několikrát na rozcestí a hledala ten správný směr kam dál?

Která cesta je ta pravá a pokud to nezkusíte se vydat, tak to nezjistíte, i špatné rozhodnutí je rozhodnutí, ale hned jak zjistíme, že je špatné, nevzdávejte se a začněte znova! Každá zkušenost se nám pro život hodí.

Jako korálky na šňůrce sbíráme své zkušenosti a navlékáme svůj život. Jaké korálky vybíráme na svoji šňůrku, jak je řadíme za sebou či jak rychle navlékáme, je volbou každého z nás.

I délka náhrdelníku je samozřejmě pro každého z nás jiná a naše pocity a prožitky při navlékání jsou různé.

Navlékáme-li opravdové korálky a stane se, že některý z nich nám do náhrdelníku nepasuje nebo se nám nelíbí, můžeme ho z naší šňůrky stáhnout zpět. Dokonce nelíbí-li se nám celá šňůrka, můžeme začít navlékat znovu.

Korálky našich zkušeností, ale již nejdou z naší šňůrky sundat, neboť co se stalo, stalo se. Jediné, na čem záleží, je jak své zkušenosti dokážeme ve svém životě využít. Jak hodně nebo málo se z těchto zkušeností dokážeme učit, neboť právě tím vytváříme své další zkušenosti. Co nepochopíme, přichází znovu…

Kolikrát jste ve svém životě udělali nějaké rozhodnutí a již během celé akce jste věděli, že to co uděláte, je prostě špatně? Byli jste někdy v partnerském vztahu s někým, a vlastně jste to nechtěli? Co jste dělali? Proč jste to dělali? Jak jste se cítili? Jak to nakonec dopadlo?

Máme svobodnou volbu ve svých rozhodnutích! I v případě, kdy si myslíme, že ji nemáme, tak ji máme…

Nemoc je další velmi důmyslný způsob, jak nejít za svým cílem, proč nedosahovat svých snů, protože a jednoduše: Nejde to. A proč? Protože potlačujeme svoje pocity.

Naše tělo je dokonalé, nádherné a pomáhá nám prožít život ve fyzické realitě, neboť nám poskytuje dokonalé informace o nás samých. Naše myšlenky zhmotňujeme prostřednictvím našeho těla, a tím pomocí našich pocitů dostáváme dokonalé zpětné vazby o všech našich krocích. Kdybychom nepotlačovali naše pocity a dokázali je kdykoli projevovat, pravděpodobně bychom nikdy nebyli nemocní.

Pomoc najdete jen sami u sebe. Sami sobě jste tím nejlepším rádcem, učitelem, léčitelem, pomoc najdete jen v sobě, ne venku. Díky svým zkušenostem (třeba i chybám, pokud tomu tak budete říkat) se naučíte nejvíce. Vaše tělo je tím úžasným ukazatelem cesty, kudy ano a kudy ne, jen mu věnovat pozornost a naslouchat.

Naše tělo je dokonalý symbol našeho myšlení. Naše nemoci jsou symbolické. Jsou to zprávy    o nás, pro nás, a pochopíme-li je a změníme-li své chování, nemusíme je mít.

Problémy, které si nepřiznáme, nemůžeme nikdy vyřešit! Potlačujeme-li své skutečné pocity, nejsme schopni akce, ztrácíme svou moc a nerozpoznáme tak, že může přijít bolest.

Vzdáváme-li se svých pocitů, vzdáváme se i své moci. Jak myslíme, tak se cítí naše tělo!

Naše nemoc je důsledek způsobu myšlení, kterým ničíme sami sebe…

Pokud máme již delší dobu nějaký duševní problém a neřešíme ho, pak se za určitou dobu promítne i na naše tělo. Tím, že se zablokuje energie v jednom konkrétním místě, vznikne nerovnováha a tak se projeví jako bolest. Podle druhu negativní myšlenky, například cítíme-li hněv, nepřátelství, jsme mrzuti, bojíme se ztráty nebo máme pocity viny, jsme-li lhostejni nebo opuštěni, projeví se tento stav na určité části našeho těla.

Význam nemoci funguje obecně u všech lidí stejně, jen každý z nás má k tomu ještě svůj vlastní příběh. Tím, že mnohdy nevidíme řešení, nebo se na situaci nedovedeme prostě podívat „jinak“, ničíme sami sebe. Naše tělo nám dává zprávu, jak zhmotňujeme, co vlastně děláme, prostě jakým způsobem přemýšlíme. Porozumíme-li a změníme-li své chování, příznak většinou zmizí či se postupně zmírňuje. Čím více je naše tělo poničené, čím vážnější či dlouhodobější je naše nemoc, tím více musíme pochopit o své destrukci. A jak poznáme, že jsme pochopili? No přece když příznak zmizí a neopakuje se…

Kde hledat příčinu? Ve svém dětství!

Svět dětství je svět učení se, nebo odnaučování se? Jak dlouho si ještě dokážeme pamatovat to tajemství naší vnitřní moudrosti, které v dnešním reálném světě většina lidí zapomene?

Život každého z nás je VOLBA. Vybíráme si chvíli svého narození, podmínky, místo i své rodiče. Na nějaké úrovni známe svůj úkol, víme, co budeme ve svém životě řešit, a možná někdy i dopředu tušíme, čím pravděpodobně budeme muset projít… Nemyslím si, že je to osud, ale je to rozhodnutí a k tomu potřebné výchozí podmínky.

Přicházíme ze světa Jednoty. Ne vždy je proto pro některé jedince snadné přijmout pravidla hry, která tady na Zemi platí. Jednota je nám dána, velmi dobře si ten úžasný pocit pamatujeme, ale je těžké udržet si ji a zároveň žít fyzickou realitu. Většina z nás, myslím, že všichni, se snaží udržet si pocit jednoty tím, že chce být v jednotě se světem kolem, se svými rodiči a se svými životními podmínkami. V dětském věku to nelze udělat jinak než ztrátou sebe sama. Bez jednoty s “nimi“ totiž nemůžeme žít. Jsme na nich úplně závislí a nejsme schopni se o sebe sami postarat. Každé dítě se proto vzdá svého vlastního světa, své vlastní jednoty ve prospěch vnějšího světa. Proč? Chceme lásku, chceme bezpečí, chceme přijetí. Máme strach. Chceme být v Jednotě a myslíme si, že takto ji najdeme.

Žijeme ve světe soutěžení a srovnávání se, a nejsme proto mnohdy naladěni na svoje konkrétní a jedinečné poslání, které máme jen my sami a nikdo jiný.

Každý jsme jedinečný a prostě nesrovnatelní. My sami i naše děti.

Osvoboďme se!

Ukazujme si vzájemně své životy. Říkejme si své pocity i svá očekávání. Uvědomme si ale, že nejsou pro druhé lidi závazné. Pracujme každý na své vlastní zahrádce a vyměňujme si své zkušenosti. Nepoužívejme proti sobě násilí, ale realizujme v rámci svého momentálního prostoru to nejlepší, co dokážeme, k tomu, abychom se o sobě i o druhých co nejvíce naučili. Pochopme, že právě proto, že jsem si tak blízcí, něco důležitého o sobě vzájemně víme, a že právě s pomocí těchto blízkých vztahů můžeme naplnit tu nejúžasnější vizi sebe sama.

Nalezněte ve svém nitru místo, kde poznáte svou hodnotu a tu část vlastního bytí, již je čistá láska a přijetí sebe sama.

V dalším článku uvedu jak „Láskyplně“ naslouchat zprávám svého těla.

Pokud máte problém a chcete se svěřit, stačí mi napsat na raduse@septanidovrby.cz

a můžeme společnými silami hledat řešení.

Jestli máte jiné poznatky a chcete se o ně podělit, budu ráda, když mi napíšete.

Raduše

 

 

Proč se ztrácejí tradiční rituály?

Nedávno mě oslovil článek socioložky Dany Hamplové „Život bez rituálu“.

Tradiční rituály se podle statistických údajů postupně vytrácejí z našich životů, a co myslíte, čím to může být? Rituály přeci slouží k tomu, že lidem pomáhají organizovat společenský život a vztahy ve společnosti. Ve společnosti rituály vždy sloužily k tomu, že člověk jasně viditelně vstoupil do jiné životné etapy, ve které před tím nebyl.

Úkolem rituálu je, že jasně označuje jeho začátek a konec, rituály jsou důležitými životními milníky. Lidé se domnívají, že když se zbaví rituálu a tradičních forem života, že budou svobodnější, ale není tomu tak.

Mám například na mysli to, že klesá počet svateb a naopak přibývávají pohřby bez obřadu.

U svatby se ukazuje, že soužití lidí, kteří žijí spolu jen tak (kdysi se i říkalo na psí knížku), je méně stabilní i když mají spolu někteří děti, tak se častěji rozcházejí. Vysvětlení je, že v jejich vztahu nikdy nedošlo k jasnému rozhodnutí, chybí tam to jasné „ANO“, teď vstupujeme do manželství, nyní činíme rozhodnutí, které by mělo být na celý život.

Z mého pohledu se vytratil i tradiční rituál „žádání o ruku“. Muž tak dal jasně najevo, že má svou vyvolenou opravdu rád z celého srdce, že je ženou jeho života.

Ze vztahu bez sňatku je jednodušší odejít, když nastane krize, vytratila se zodpovědnost.

Další důležitý tradiční rituál v našem životě je pohřeb, rozloučení s člověkem pomáhá přijmout fakt, že člověk, který zemřel, už není součástí našeho života. Když to není vyřčené, může nastat situace, že proces odpoutání se od nám drahého člověka, který zemřel, protáhne mnohem déle a bolestivěji a někdy se se ztrátou nevyrovnáme po zbytek života.

To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, když mi zemřel tatínek, přál si pohřeb bez obřadu a dnes již vím, že pohřeb by mi pomohl lépe pochopit jeho ztrátu.

Rituály jasně ohraničují začátek a konec životních etap, potřebujeme je.

Život úplně bez rituálu by byl strašně psychologicky náročný, v tom smyslu, že by člověk musel neustále znovu a znovu všechno řešit. A může jít o úplné drobnosti, jestli si před snídani dojde pro noviny, nebo jestli si dá člověk po obědě kávu. Všechno to jsou maličkosti, ale i ty dávají životu nějaký řád.

A jak to máte v životě s tradičními rituály Vy? Napište mi.

Raduše

Vítej na světě

Tak už je to tady, vnučka Z. je na světě. Narodila se ve znamení Váh
a všichni mají radost, hlavně maminka a tatínek, také všechny babičky a prababičky a dědečkové a pradědové, panečku, jak tak koukám, má početnou rodinu.
Copak hezkého asi daly děvčátku sudičky do vínku?
Dá se to zjistit z pohledu numerologa, neboť datum narození je jediná naše neměnná jistota. A víte, že jsme si všichni, než jsme se narodili, vybrali své rodiče sami? A také si volíme přesné datum svého narození, ať už jsme se narodili „ v termínu“, opožděně nebo předčasně. Rovněž si i volíme lekce, které se máme v životě naučit.
Vnučka Z. má životní číslo 1 což znamená co jí dává první sudička do vínku.
Bude mít sklon k vůdcovství, bude mít i odvahu a inspiraci, také bude aktivní a tvůrčí, bude dávat přednost individuálnímu úspěchu, bude mít schopnost se prosadit s vlastní iniciativou a vůli uspět. Někdy dosáhne slávy nebo společenského postavení. Měla by si dát pozor na nadřazenost a tvrdohlavost, osobní váhavost a obtíže v hledání vlastní cesty.

Podle druhé sudičky a dne narození bude vnučka Z. reagovat na situace nejdříve rozumově, bude mít odpovědnost, to znamená, že bude vyvážená, zdatná, moudrá a silný člověk.
Bude to silná osobnost s pronikavou inteligencí, nepokojnou myslí a analytickými schopnostmi, ovšem může se také projevovat náladovostí, žárlivostí, hněvem.

A podle třetí sudičky a měsíce narození bude potřebovat určitou samostatnost a volnost. Bude chtít všude hrát první roli a díky své ctižádostivosti se bude snažit dosáhnout špičky.
K ničemu se nenechá donutit a ráda bude jednat podle svého a může být náladová.

Nu jak vidno maminka a tatínek to s dcerkou Z. nebudou mít vůbec jednoduché, ale věřím, že jí dají hodně lásky a budou trpěliví.
A já babička se těším až trošku vnučka Z. povyroste a budeme moci společně provádět lumpárny, toulat se po lese a malovat mandaly.

Pokud Vás zaujal numerologický rozbor, můžete mi napsat na adresu:
raduse@septanidovrby.cz, budu se těšit.

Raduše

Zastaveníčko u ČTYŘ DOHOD

Žily, byly v jednom hlubokém lese ve společné chaloupce čtyři dohody.

Jedna se jmenovala „Nehřešte slovem“, druhá dostala jméno „Neberte si nic osobně“, třetí si říkala „Nevytvářejte si žádné doměnky“ a ta čtvrtá se jmenovala celým svým jménem „Dělejte vše, tak jak nejlépe dovedete.“

Zdá se Vám, že do vínku dostaly dohody zvláštní jména?

A proč ne, každý máme své jméno a i to naše jméno má svůj původ.

Čtyři dohody dostaly jméno od tatínka Dona Miguela Ruize, který o nich napsal knihu, a možná ji někteří již znáte a dokonce jste ji i celou přečetli.

Proč jsem zrovna ubytovala dohody do chaloupky v hlubokém lese? To proto, aby Ti z vás, jež se snaží čtyři dohody najít uvnitř sebe, měli by nejprve najít v sobě odvahu začít nově žít. Prokázat statečnost a dokázat tím, že začnou bojovat se svými strachy a negacemi, které mají hluboko ukryté v duši.

Až to všechno dokážete, potom můžete v poklidu žít společně s dohodami ve vašem nitru. Naučte se je používat tak, aby jste byli v životě spokojeni.

 

NEHŘEŠTE   SLOVEM

Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte.

Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomluvám druhých.

Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

 

NEBERTE SI NIC OSOBNĚ

Nikdo nedělá nic kvůli vám.

Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů.

Když budete imunní proti názorům a činům druhých,

nestanete se obětí zbytečného utrpení.

 

NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMĚNKY

Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete.

Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jen dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům.

Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

 

DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE

Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku, bude vypadat

jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví.

Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se

zbytečným soudům a lítosti.

 

Milí lidičkové, přeji Vám hodně zdaru za Vaším putováním, nevzdávejte se hned

na začátku. Bojujte se strachem, nenechejte se jím ovládat, hlavu vzhůru!

I když se Vám bude zdát, že už jdete dlouho, vytrvejte, věřte, že budete nakonec

v životě spokojeni.

                                                                                                                               Raduše

 

 

Ano, Čtyři dohody fungují…

Ano fungují, mám je ráda a snažím se na ně nezapomínat, jen cesta k nim není vůbec jednoduchá, snažila jsem se překonat životní překážky, bojovat se strachem a nepřipouštět si negativní myšlenky, panečku a je to opravdu fuška na sobě zapracovat.

Jen co se narodíme, už na nás nějakým způsobem působí naše rodina, hlavně rodiče, kteří nám předávají své zkušenosti a poznatky co jim předali jejich rodiče.

Jak se k vám chovali rodiče, když jste byli malí? Chválili Vás často? Fandili vám a drželi palce, ujišťovali vás skoro denně, jak vás mají rádi, a když jste ze školy přinesli špatnou známku, mávli nad tím rukou s tím, že si to brzy opravíte? Nebo vás pořád za něco kritizovali?

A vtloukali vám do hlavy, že jste neschopní?

Děti nemají šanci si vybrat, čemu budou věřit. Proto všechno, co slyší od rodičů, berou jako jedinou možnou pravdu. Jestliže jim tedy někdo neustále opakuje, že jsou hloupé, líné, nešikovné a že z nich nikdy nic pořádného nevyroste, jednoduše tomu uvěří. A pocit vlastní neschopnosti (nebo bezcennosti) je pak provází celý život.

 

Pro svůj cíl uděláme cokoliv

Tento pocit mnozí z nás velmi dobře znají. A protože to není vůbec nic příjemného, snažíme se ze všech sil, abychom se druhým zavděčili, a „zasloužili si tak odměnu“.

Pro svůj cíl jsme ochotni udělat téměř cokoliv. Snažíme se potěšit nejen své rodiče, ale také kamarády, šéfa nebo partnera a předstíráme, že jsme někým jiným, kým ve skutečnosti nejsme, protože se bojíme jejich odmítnutí. A aby toho nebylo málo, oviňujeme se z toho, že jsme nedokonalí a nesplňujeme představy druhých. Na to, co doopravdy chceme my sami, přitom vůbec nemyslíme. Jde nám pouze o jediné: abychom pro ostatní byli dost dobří.

Žijeme jen pro druhé

Ruku na srdce, kolikrát jste se trápili různými dietami a cvičili až do úmoru jenom poto, abyste shodili pár kilo, a stali se tak pro svůj protějšek přitažlivějšími?

A co jste z toho nakonem měli?

Nervy nadranc, podrážděný žaludek a možná i pár kilo navíc, když jste po týdnech hladovění zase najeli na normální režim. Stalovám to za to? Usmíval se ná vás partner častěji, kupoval vám květiny, nosil vás na rukou? Nejspíš ne. Možná, že si toho ani nevšiml. A jak jste se cítili vy sami? Byli jste pak šťastnější a spokojenější? Zbytečná otázka, vidítě? Takové věci berou člověku spoustu energie, které mu pak v životě chybí. Takže vlastně ani nežije – nemluvě o tom, aby si život vychutnával – ale jenom přežívá.

 

Pořád si něco vyčítáme

Ještě horší je, že se neustále trestáme za samou chybu. Třikrát, desetkrát, stokrát si opakovaně vyčítáme něco, co se možná odehrálo už kdysi dávno, ale na co se pokaždé rozpomeneme. Uděláme chybu, odsoudíme se a potrestáme. Za nějaký čas si svůj omyl znovu vybavíme a následuje další trest. A stejně se chováme ke svým blízkým. Přiznejte se, kolikrát jste dětem nebo partnerovi připomněli jednu a tu samou chybu? Nejspíš při většině hádek, když vám došly argumenty. Myslíte si, že je to spravedlivé? Platit za stejnou chybu zas a znovu? Stejným způsobem se chováme i k sobě. Tisíckrát se v životě odsoudíme za to, že jsme nebyli dost dobří, chytří, úspěšní, že jsme nedodělali školu, vybrali si špatného partnera, nevyužili skvělou pracovní příležitost – důvodů je nespočet.

Don Miguel Ruiz, autor známé knihy Čtyři dohody, je přesvědčený o tom, že přesně takové myšlení je příčinou toho, proč v životě trpíme.

Pokud chcete být opravdu šťastní, je nutné to změnit, a to bezpodmínečně.

Musíte rozbít všechny staré „dohody“, které jste kdysi uzavřeli ze strachu, že vás druzí odmítnou.

Místo toho uzavřete nové, které do vašeho života vnesou opravdové štěstí, radost, svobodu a lásku.

 

Buďte skeptičtí, ale naslouchejte

Ke čtyřem dohodám Don Miguel Ruiz později přidal ještě pátou, která radí, abyste nevěřili všemu, co slýcháte od druhých. Je to jejich pravda a jejich víra, ne vaše.

Tato dohoda má však ještě další část :

Naučte se naslouchat přímo svému srdci. Jedině tam najdete skutečnou pravdu. Pak snaze pochopíte i příběhy ostatních lidí a vaše vzájemná komunikace se zlepší.

Čerpáno z Tiny

                                                                                                                                                              Raduše

Základem poslání každého člověka je láska

Všimli jste si, že v poslední době se nám láska někam vytrácí?

Lidé jsou k sobě chladní, bezohlední a někteří z nás se dokáží mít rádi jen přes internet či SMS v mobilu. Chybí vám osobní kontakt, pohlazení, objímání a chtěli byste opět zažívat pocit, že vás má opravdu někdo rád a dovede svoje city dát najevo. Kdy jste naposledy dostali například srdce z pouti „Z lásky“ či něžnou kytičku? A komu jste z lásky darovali také něco Vy?

Čím to je, že na takové milé věci zapomínáte?

Je to tím, že vaši vitalitu a sebedůvěru ovlivňují negace a strach, velice vám ubližují.

Nejlepší pro vás v tuto chvíli, je být sám se sebou, s rodinou, s blízkými a nepřipouštět k sobě negativní informace.

K tomu, abychom jste to všechno zvládli, potřebujete určitou sílu, bez síly se nedá kvalitně žít. Někde jste ji zapomněli a já Vám mohu pomoci, abyste se mohli se svoji silou opět spojit, pokud o to požádáte.

Pojďte, budeme společně hledat smysl života.

Smysl života je pro každého z nás nesmírně důležitý. Když se budeme smyslem života zabývat, uzdravíme svůj život po všech stránkách. Dokonce se tím zlepší i naše finanční situace.

Když ovšem na svém poslání nezapracujeme, máme neustále jakýsi vnitřní pocit strachu, protože podvědomě tušíme, že o něco přicházíme. To vede často k závislostem a nezdravému jednání.

Než jste se narodili, připravili jste si spolu se svými anděly životní poslání, které bude druhým ku prospěchu a vám přináší pocit naplnění. Tento úkol vám také zaručuje duchovní růst a ujištění, že se vám dostane naprosté podpory při jeho plnění.

Základem poslání každého člověka je láska. V podstatě jsme tady všichni proto, abychom se tuto silnou emoci naučili, zapamatovali si ji a předávali dál. Každý skutek, který vykonáme, je projevem lásky nebo strachu.

Když si zvolíme cestu lásky, duchovně rosteme, pomáháme druhým a vyrovnáváme svou karmu. Tato cesta, ale není lehká a obstojí v ní jen Ti,

kteří se budou snažit zdolávat překážky a budou trpěliví.

Už tím, že se rozhodnete udělat změnu ve svém životě, děláte první krok.

A druhým krokem je to, že se začnete mít rádi. Nebojte, vše se dá zvládnout, jen se nesmíte vzdát, když si hned nebudete vědět rady. Vždycky se dá najít řešení.

                                                                                                                                 Raduše