Střet generací v Česku

Článek, který vám chci nabídnout, mi přišel emailovou poštou.  Na moji otázku, z jakého časopisu byl převzat, neznala odesílající odpověď.  Není uveden autor, ale domnívám se, že byla použita zahraniční studie např. na téma:       „ Jaké jsou rozdíly jednotlivých generací, současně žijících vedle sebe a příčiny těchto rozdílů“.       Soudím tak i vzhledem k často používaným pojmům v angličtině a některým popisům, které neodrážejí přesně české prostředí. Přesto se mi ten pohled na současně žijící a dokonce i budoucí generace zdá zajímavý, myslím si , že k němu přidáte i vlastní postřehy.

Raduše

      Díky prodlužujícímu se věku dnes žije vedle sebe v Česku ihned šest generací, alespoň podle sociologického členění. Jaké jsou jejich obecné charakteristiky a v čem se liší?

TICHÁ GENERACE (NAROZENA 1925 – 1945)

Charakteristika:

Narodili se v období mezi dvěma světovými válkami. Velmi přizpůsobivá generace, která hrála často druhé housle. Říkalo se jim také „Děti velké deprese“.

Rodina:  Vyznávali „tradiční“ konzervativní model – muž vydělává peníze a rozhoduje, žena se stará o domácnost a děti ty musejí na slovo poslouchat. Tahle generace brzy uzavírala sňatky, brzy měla děti. A málo se rozváděla. I proto, že rozvod jako jediná možnost zániku manželství za života manželů byl v Československu uzákoněn až v roce 1950, do té doby existovaly alternativy dvě – rozvod od stolu a lože (manželé spolu nežili, manželství ale trvalo i nadále) a rozluka (v podstatě rozvod, ale podmínkou bylo naplnění některého z důvodů jako např. cizoložství, odsouzení do vězení na 3 a více let, duševní choroba atd.)… Děti vychovávali autoritativně. Nyní se podobně starají o vnoučata, což u nich vyvolává stavy úzkosti, neboť dnešní rodiče mají z jejich pohledu málo odpovědnosti a vnoučata zase málo discipliny a pravidel.

Práce: Jejich přáním bylo strávit celý život v jednom zaměstnání. A celý život měli většinou i stejné bydlení.

Životní heslo: Loajalita    

Technologie v jejich dětství: Rádio    

Dnes:  Je jim 71 až 91 let

 

GENERACE BABY BOOMERS (NAROZENA 1946 – 1964)

Charakteristika: V překladu Generační populační exploze, také se jí říkalo Šťastná generace. Zčásti idealistická, zčásti tvrdě materialistická a generace narozená po II. světové válce. Její život ovlivňovalo mocenské rozdělení Evropy na Východ (komunismus, nedostatkové zboží) a Západ (ekonomický růst, éra hippies).

Rodina: Vliv západní sexuální revoluce a rebelie proti tradičnímu pojetí rodiny a autoritě otců se projevily i u nás. Především v zaměstnanosti žen.

Práce: Byli zvyklí pracovat i v sobotu (k zavedení pětidenního pracovního týdne došlo až v roce 1968, byť pracovní soboty byly občas i potom, až do roku 1989), měli dokonalé pracovní návyky a dnes jsou frustrováni z toho, že jejich děti a vnoučata je nesdílejí s nimi.

Heslo:  „Buduj vlast, posílíš mír“, ale i „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.

Technologie v jejich dětství: televize, tranzistorové rádio, gramofon, posléze kotoučový magnetofon.

Dnes je jim 52 až 70 let.

  Poválečná generace Baby Boomers věřila v tvrdou práci. A přesně takový byl i běžec Emil Zátopek. Čtyřnásobný olympijský vítěz z her 1948 a 1952 trénoval ve vojenských bagančatech, protože razil heslo „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.

 GENERACE X (NAROZENA 1965 – 1980)

Charakteristika:  Cynická a pesimistická generace, sázející na pragmatismus, individualismus a postrádající společný cíl. Mají rádi své jistoty, vadí jim změny. Někdy se jim říká ztracená generace (kvůli touze být zároveň rebelem i boháčem).

Rodina: Jde o potomky z často rozvedených rodin a pracujících matek. V dětství byli kvůli pracovnímu zaneprázdnění rodičů často doma sami až do večera. Sami jsou pak v rolích rodičů velmi úzkostliví. Zároveň ale mnohdy – především kvůli možnosti podnikat po listopadu 1989 – odkládají sňatek i plození dětí na pozdější dobu.

Práce: Vydělávání peněz je pro ně nejdůležitější položka žebříčku hodnot, v roli zaměstnanců si snaží udržet dobré místo, přesčasy loajálně berou jako „normální“, často se potýkají se syndromem vyhoření a pocitem viny, že nemají čas na své děti.

Heslo: „Nevěř nikomu nad třicet, najdi si vlastní cestu a drž se jí“ a „Tvrdě pracovat i hrát“.

Technologie v jejich dětství:

Kazetový magnetofon, hudební videoklipy, první počítače a počítačové hry), walkmany.

Dnes je jim 36 až 51 let.

 

GENERACE Y (NAROZENA 1981 – 1999)

Charakteristika:  Vyrůstali v prostředí permanentní chvály a ujišťování od rodičů, jak jsou výjimeční. Díky tomu jsou hodně narcističtí, mají spoustu optimismu a mnohdy přehnané sebevědomí. Proto se jim také přezdívá „jájinkové“ (Me ME ME Generation). Vyrostli zároveň v kultuře změn (pád socialismu, nástup internetových technologií), a tak se jich sami nebojí, jsou velmi flexibilní. Žijí rychle, věnují se politickému aktivismu (hnutí jako Anonymous nebo Occupy), nemají rádi klasické hierarchické uspořádání společnosti. Ale pozor, nechtějí měnit svět, jen se chtějí mít dobře. Jde o první generaci s mobilem v ruce, která ráda cestuje, pro kterou je zábava mnohem důležitější než práce a která žije podle seriálu „Přátelé“. Někdy je označována i za generaci peciválů. Zároveň je to první generace – ať jsou z Česka, USA, Austrálie či Japonska, poslouchají stejnou hudbu, sledují stejné filmy, chodí stejně oblíkaní, jedí ve stejných fastfoodech a zajímají se o stejné věci.

Rodina: Často i v dospělosti bydlí u rodičů či v pronajatém bytě. Neradi se vážou, většinou žijí „na hromádce“ (44 % z nich považuje manželství za překonanou instituci) a jejich druhou (často ovšem hlavní) „rodinnou“ jsou kamarádi, s nimiž udržují vztah i prostřednictvím moderních technologií (mobily, internet, komunikátory). Semkli se k sobě, nevěří ani rodině, ani vzdělání, ani kariéře, ani státu – na vše mají ale názor a rádi ho sdělují druhým.

Práce: O práci se nebojí a klidně si řeknou o zvýšení platu. Peníze ale považují nikoliv za cíl, ale jen za prostředek, jak si užívat života – klidně se zadlužují (nechtějí dlouhodobě šetřit, ale užívat si právě teď). Podle průzkumu mezinárodní poradenské firmy PWC byla ještě v roce 2010 pro mladé absolventy univerzit při hledání platu na pátém místě žebříčku preferencí, nyní se propadla až na osmé místo. Na rozdíl od svých rodičů z generace X ochotně mění místa a chtějí a chtějí v práci měnit zažité postupy. Odmítají pracovat na úkor svých koníčků nebo vztahů s přáteli, odmítají přesčasy i nést v práci riziko. Vyžadují „humanitu“ zaměstnavatelů – zkrácené úvazky, flexibilní pracovní dobu, práci z domova a v zaměstnání „relaxační zóny“ (posilovnu, herní místnosti s playstationy atd.). Vytrvalost a trpělivost pro ně nejsou hodnotou, jediné, co opravdu chtějí, je být za slušné peníze v pohodě.

Hesla:

 „Jaký má život smysl!, Dá se to najít na Googlu? Kde mám telefon?“ …“Život začíná po práci“… „Nenech si nic líbit a užívej života“.

Technologie v jejich dětství: Mobilní telefony, discmany a především internet (1992: první www. stránka). Méně se dívají na televizi, více času tráví u počítače a esemeskováním. Pro nezanedbatelné procento z nich je podle průzkumů smartphone s připojením na internet důležitější věcí než auto – při cestě hromadnou dopravou se dá totiž pohodlně surfovat na internetu. Zatímco jejich rodiče při rozhodnutích o nákupech hodně ovlivňuje reklama, generace Y spoléhá spíše na doporučení kamarádů na své sociální síti (podle průzkumu Planet Retail na to jako hlavní zdroj informací spoléhá 39 procent lidí z generace Y). Drtivá většina z nich navíc nakupuje část zboží přes internet.

Dnes je jim17 až 35 let.

GENERACE Z (NAROZENA 2000 – 2013)

Charakteristika:

Narodili se v digitálním světě, odmalička jsou na Facebooku (i když museli při registraci zalhat o svém věku), do první třídy jdou s mobilem v kapse a s tabletem v tašce. Všechno si fotí, natáčejí a sdílejí na sociálních sítích. Jejich biblí je kanál Youtube, různé blogy a jejich idoly -youtubeři. Jejich hlavní (a mnohdy jedinou) zábavou je internet. Jsou zvyklí projevovat „natvrdo“ svůj názor, díky diskusím na sociálních sítích jsou od malička hodně otrlí a ničeho a nikoho se nebojí. To, stejně jako malá zkušenost v navazování skutečných sociálních vazeb, vede i k tomu, že genarce Z je zároveň mnohem vzteklejší než její předchůdci.

Rodina:

Vyrůstají většinou s jedním sourozencem či jako jedináčci. Rodiče se o ně bojí, a tudíž jim (i z vlastní pohodlnosti) nevadí, že potomci tráví veškerý volný čas u počítače. Kamarády mají proto z velké části ve virtuálním světě, některé z nich nikdy osobně ani neuviděli (maximálně přes Skype). I proto se téhle generaci přezdívá někdy „kukly“. Jsou ještě větší individualisté než generace Y a vypadá to, že na společnost zanevřou zcela. Státní instituce považují za zbytečné, stejně jako jsou jim cizí pojmy „tradice“ a „národ“. Od generace X zdědili nechuť k rasismu, od generace Y nechuť k sexismu a za sebe přidávají nechuť k nacionalismu.

Práce:

Dokážou se rychle adaptovat na nové situace, nezvládají se nedlouho soustředit. On-line generace, která bude pracovat z domova. Na internetu už coby školáci zvládají vše lépe než většina dospělých. Odmalička se učí anglicky, mnohem rychleji dospívají a rychle se i „specializují“  ve svém oboru budou vynikat, všeobecný rozhled ale považují za ztrátu času. Koneckonců – všechno se přece dá najít na Googlu. Mimochodem – to, že rychleji dospívají, není jen záležitostí chování, ale i biologického vývoje. Puberta u nich přichází dřív. Podle studie Americké akademie pediatrie dokonce o půl až dva roky dříve než před deseti lety… Generaci Z vůbec neláká zaměstnanecký poměr – více jak 70 % z nich plánuje rozjet vlastní byznys. Na rozdíl od generace Y je jejich touhou změnit svět a více než třetina z nich velmi usiluje ve své práci o úspěch. Koneckonců – ještě nezletilí youtubeři, kteří už mají na svém kanálu stovky tisíc odběratelů a vydělávají tak mnohdy násobky toho, co jejich rodiče, jsou jasný důkaz.

Heslo: „Žijeme jen na síti“… „Kdo není on-line, je mimo“.

Technologie v jejich dětství: Málo se dívají na televizi, protože ta je „pro starý“. Mimochodem – i mna Facebook je u nejmladší generace stále méně oblíbený. Na popularitě naopak získávají jiné sociální sítě. WhatsApp, Snapchat, Instagram či Whisper. Důvod? Facebook jim nezaručuje dostatečné soukromí a anonymitu, navíc je otravují stále přísnější pravidla, regulace, stále více reklamy a také to, že vše, co na Facebook dají, tam i navždy zůstane (i když si smažou celý profil, jejich sdílená data a fotografie žijí dál vlastním životem)… Od médií neočekávají zpravodajské informace, ale zábavu. „Když se nudím, jdu na některou z internetových diskusí a provokuju lidi,“ říká typický zástupce generace Z. Na počítači, tabletech a smarthphonech stále častěji dávají před vlastním hraním přednost tomu, že pouze sledují, jak počítačovou hru hraje někdo jiný a komentuje to. Budou méně cestovat po světě – také proto, že éra relativního blahobytu západní společnosti končí a ve světě přibývá přírodních katastrof, válečných konfliktů a terorismu… Ani do přírody moc nechodí. I proto, že ji neznají. Podle zprávy OSN World Urbanisation Prospects žije dnes 73 % Evropanů ve městech, v Severní  Americe dokonce přes 80 %.

Dnes: Mladší 16 let.

GENERACE ALFA (NAROZENA 2014 – ???)

Charakteristika:  Pokud jejich rodiče, především ti budoucí z generace Z, odmítají školu jako ztrátu času, protože vše najdou na internetu, budou zřejmě podobně vychovávat i své děti. Přichází tedy generace bez základních všeobecných znalostí a vlastního názoru, zato absolutně ovládající technologie?

Jistý předobraz příští generace nabízí Japonsko a tamní fenomén Hikimori (Odtržení) – jde o již téměř 1,5 milionů jedinců (přes 1 % japonské populace), kteří se zcela vyhýbají lidské společnosti, třeba i několik let již nevyšli z domu, ba často ani ze svého pokoje v domě rodičů. Ve dne spí a noci prosedí u počítače. Odmítají pracovat, nechávají se rodiči živit a z pokoje vycházejí jen v době, kdy zbytek rodiny spí. Osmdesát procent těchto samotářů tvoří chlapci.

 

 

„Láskyplně naslouchám zprávám svého těla“

Jsem přesvědčena, že všechny takzvané nemoci vytváříme ve svém těle jen my sami. Tělo jako vše ostatní v životě, je odrazem našich myšlenek a názorů. Tělo k nám neustále promlouvá a je jen potřeba udělat si čas a naslouchat mu. Každá buňka vašeho těla reaguje na každičkou myšlenku, která nás napadne, a na každé slovo, které proneseme.

Zaběhlé způsoby myšlení a mluvení vytvářejí chování a postoje těla a jeho „moci“ a „ne-moci“. Člověk, jenž má stále zakaboněný obličej, nemůže přivolat radostné a láskyplné myšlenky. Tvář a těla starších lidí naprosto jasně ukazují jejich celoživotní myšlenková schémata. Jak budete vypadat, až budete starší?

Žádný z těchto duševních postupů samozřejmě neplatí stoprocentně na každého. Získáme tak, ale výchozí bod, z něhož můžeme dál hledat příčinu nemoci.

 

HLAVA je náš reprezentant, jejím prostřednictvím se ukazujeme světu. A ten nás tak také většinou poznává. Je-li v oblasti hlavy něco v nepořádku, míváme pocit, že s „námi“ není něco v pořádku.

napětí stoupá nahoru až do oblasti kolem očí. Vlasy vyrůstají z vlasového váčku. Je-li kůže na temeni hlavy příliš napjatá, vlasový váček se sevře natolik, že vlasy nemohou dýchat, odumírají a vypadávají. Pokud je napětí trvalé a kůže na temeni hlavy se neuvolní, váček je neustále tak sevřený, že jím nemohou růst nové vlasy. Výsledkem je plešatost.

UŠI reprezentují schopnost slyšet. Máte-li problémy s ušima, většinou to znamená, že se děje něco, co nechcete slyšet. Bolesti uší naznačují, že máte zlost na to, co slyšíte. U dětí bývají bolesti uší velmi časté. Musejí poslouchat všechno, co se doma děje a ony to ve skutečnosti slyšet nechtějí. Hluchota reprezentuje dlouhodobé odmítání poslouchat někoho jiného. Všimněte si, že má-li jeden z partnerů naslouchátko, ten druhý většinou mluví a mluví a mluví.

OČI reprezentují schopnost vidět. Jestliže máme problémy s očima, převážně to znamená, že něco nechceme vidět, a to buď sami v sobě, nebo ve svém životě, v minulosti, přítomnosti či budoucnosti. Kdykoli vidím malé děti s brýlemi, je mi jasné, že se u nich doma děje něco, na co se nechtějí dívat. Nemohou to změnit, a proto rozostří zrak, aby to neviděly příliš zřetelně. BOLESTI HLAVY            vycházejí z toho, že si sami ubližujete. Až vás bude příště bolet hlava, na chvíli se zastavte a zeptejte se sami sebe, kdy a jak jste se z něčeho obviňovali. Odpusťte si, nechte to být a bolest hlavy zmizí, odkud přišla. Migrény vytvářejí lidé, kteří chtějí být dokonalí a vyvíjejí na sebe příliš velký tlak.

KRK A HRDLO jsou fascinující části těla, protože se v nich odehrává spousta „věcí“. Krk reprezentuje schopnost přizpůsobivě myslet, vidět i druhou stranu otázky a vnímat stanoviska druhých. Máme-li problémy s krkem, většinou to znamená, že příliš neústupně lpíme na svém pohledu na danou situaci. Bolest v hrdle je vždy vyjádření zlosti. Pokud se k tomu připojí nachlazení, pak jde o duševní neklid. A problémy se ŠTÍTNOU ŽLÁZOU jsou vyjádřením potlačované kreativity, což je následek neschopnosti dělat, co opravdu chcete dělat.

ZÁDA reprezentují náš podpůrný systém. Problémy se zády většinou znamenají, že máme pocit nedostatečné podpory. Příliš často si myslíme, že naši oporou je pouze práce, rodina nebo partner. Ve skutečnosti se nám však dostává úplné podpory od Vesmíru, od samotného života.

Horní část zad je spojena s pocitem nedostatečné emociální podpory.

Manžel (či manželka, milenec, milenka, přítel, šéf) mi nerozumí a nepodporuje mě.

Středná část zad je spojena s pocitem viny. Je to všechno, co se drží vzadu za námi. Bojíte se podívat, co je za vámi, nebo skrýváte, co tam je? Máte pocit, že vám někdo vráží dýku do zad?

Cítíte se doslova „vyhořelí“? Máte finanční problémy nebo si děláte přílišné a zbytečné starosti? Pak vás nejspíš bolí dolní část zad. Je to způsobeno nedostatkem peněz nebo obavami týkajícími se peněz. A částka, kterou máte, s tím nemá nic společného. Mnoho lidí si myslí, že peníze jsou tou nejdůležitější věcí na světě a že se bez nich nedá žít. Není to pravda. Je něco mnohem důležitějšího a cennějšího, bez čeho se opravdu nedá žít. Co je to? Je to dýchání. Dýchání je tou nejvzácnější složkou života, ale nikdy nemáme záruku, že když vydechneme, musíme se nutně znova nadechnout. Kdybychom se znovu nenadechli, vydrželi bychom nanejvýš tři minuty. Jestliže nám Síla, jež nás stvořila, dala tolik dechu, aby nám vystačil až do konce života, neznamená to, že nám bude stále dávat i všechno ostatní, co potřebujeme?

PLÍCE reprezentují naši schopnost přijímat a rozdávat život. Problémy s plícemi většinou znamenají, že se bojíme přijímat život, nebo vyjadřují pocit, že nemáme právo žít naplno.

SRDCE samozřejmě reprezentuje lásku, zatímco krev reprezentuje radost. Naše srdce láskyplně rozvádí radost do celého těla. Jestliže odmítáme radost a lásku, srdce se stáhne a ochladne. Následkem toho proudí krev pomalu a my se postupně dopracujeme k ANÉMII, ANGÍNĚ a NÁHLÉMU SELHÁNÍ SRDCE. Ve skutečnosti to však není selhání srdce. Býváme natolik zaujatí různými dramaty, která si sami vytváříme, že často zapomínáme vnímat drobné radosti kolem sebe. Trávíme celé roky ždímáním ze svého srdce, až pak padne přemoženo bolesti. Lidé trpící na selhání srdce nebývají veselí. Jestliže nemají čas na radování se z krás života, brzy je postihne další infarkt. Zlaté srdce, chladné srdce, otevřené srdce, temné srdce, milující srdce, vřelé srdce – jaké srdce máte vy?

KOLENA jsou, podobně jako krk, spojena s přizpůsobivostí a jsou vyjádřením ohebnosti a pýchy, ega a tvrdohlavosti. Když postupujeme kupředu, míváme strach se přizpůsobovat a měnit. A to způsobuje ztuhlost kloubů. Chceme jít dál, ale nechceme se nijak měnit. Proto trvá léčba kolen tak dlouho.

RAKOVINA je nemoc způsobená hlubokým odmítáním trvajícím tak dlouho, až doslova „sežere“ tělo. Cosi z dětství zničilo pocit důvěry. Tento zážitek není nikdy zapomenut a člověk žije s pocitem sebelítosti a dělá mu problémy dál se vyvíjet a navazovat dlouhodobé a smysluplné vztahy. Jeho názory v něm vzbuzují dojem, že život je jen samé zklamání. Pocity beznaděje a bezmocnosti a ztráty pronikají hluboko do myšlení, což vede k častému obviňování druhých za vlastní problémy. Lidé trpící rakovinou bývají k sobě velmi kritičtí. Jsem přesvědčena, že klíčem k léčbě rakoviny je umění milovat a přijímat sebe sama.

NADVÁHA reprezentuje potřebu ochrany. Hledáme ochranu před ubližováním, obviňováním, kritikou, urážkami, sexualitou a sexuálním obtěžováním, bojíme se samotného života a jeho různých podob. Boj s nadváhou je plýtvání časem a energií. Diety nezabírají. Jak je přestanete držet, vyletí váha zase nahoru. Tou nejlepší dietou, jakou znám, je láska a přijímání sebe sama, důvěra v proces života a pocit jistoty vycházející z poznání síly vlastní mysli. Nekrmte se negativními myšlenkami a vaše váha se už o sebe postará.

BOLEST v jakékoli podobě je podle mne příznakem pocitu viny. Vina si vždy žádá potrestání a trest přináší bolest. Chronická bolest pramení z chronického pocitu viny, jenž bývá někdy tak silný, že už nejsme schopni vnímat cokoli jiného. Pocit viny je naprosto zbytečná emoce. Nikdy nikomu nepomohl a nikdy nevedl ke změně situace. Váš „rozsudek“ už neplatí, tak vyjděte z vězení. Odpouštět je uvolnění, zbavení se určitých věcí.

MOZEK je počítač těla. Krev je radost. Tepny a žíly jsou kanály radosti. Vše funguje podle zákona o působení lásky. Bez lásky a prožívání radosti nemůže tělo správně fungovat. Negativní myšlení ucpává mozek a nezbývá už žádný prostor pro volné a otevřené proudění lásky a radosti. Smích může tryskat jen v případě, že je uvolněný a bláznivý. A totéž platí i o lásce a radosti. Život není pochmurný, pokud to sami nechceme, pokud se na něj nechceme dívat zachmuřeným pohledem. Z drobného nezdaru se dá udělat katastrofa a v té největší tragédii se dá najít špetka radosti. Záleží jen na nás.

Pokud vás trápí nějaká nemoc a chtěli byste znát příčinu, můžete mi napsat na e-mail:

raduse@septanidovrby.cz

ráda Vám odpovím.

Raduše

vánoční přání

MILÍ LIDIČKOVÉ,

PŘEJI VÁM KRÁSNÉ A POHODOVÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ,

POD STROMEČKEM SAMÉ DÁRKY DLE VAŠICH PŘÁNÍ,

HODNĚ LÁSKY A ZDRAVÍČKA.

V NOVÉM ROCE 2017 HODNĚ ŠTĚSTÍ, ÚSPĚCHŮ, SPRÁVNÝ SMĚR,

V ŽIVOTĚ DOBROU KARTU A ÚSMĚV NA RTU.

 

Hadonoš – 13. znamení zvěrokruhu?

Určitě tak jako mě některé z Vás zaujala informace, která se teď v poslední době objevuje na internetu a týká se záhadně objeveného 13. znamení zvěrokruhu tajemně nazvaný „Hadonoš“.

Hadonoš se vsunul do části znamení Střelce od 29. listopadu do 17. prosince.

A jsem ráda, že toto tajemné znamení Hadonoš nechává astrology v klidu a nadále používají jen 12 původních znamení zvěrokruhu.

Hadonoš totiž nevěstí nic dobrého, živí se všemi znameními zvěrokruhu a jsou mistři manipulace.

Tak mě teď zrovna napadá se podívat, zda zrovna někteří naši politici nejsou narozeni ve znamení Hadonoše, úplně totiž jejich vlastnosti by na Hadonoše akorát pasovaly.

 

Staří Babyloňané, kteří vynalezli zvěrokruh určitě moc dobře věděli, že se mění Ekliptika a přechody jednotlivých znamení nezůstanou stejné a uvedli jen 12 znamení zvěrokruhu.

Už ten název „Hadanoš“ , když zabrouzdám do historie tak vlastně had byl pokušitel Adama a Evy a kvůli němu neodolali okusit zakázané jablko, které jim donesl a poté byli vyhnaní z ráje.

Nu a číslo třináct budí respekt, a já si myslím, že Hadonoš je taková zakázaná 13 komnata či Pandořina skříňka.

V našem životě kraluje číslo 12, máme 12 měsíců v roce , 12 hodin, které se násobí na 24.

A já mám ráda své znamení Vodnáře, mám vlastnosti Vodnáře a ráda Vodnářem zůstanu, nechce se mi měnit znamení kvůli nějakému Hadonoši, který mi vůbec nezapadá mezi krásných 12 znamení zvěrokruhu:

Kozoroh, Vodnář, Ryby, Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec.

No uznejte sami, líbil by se Vám tam Hadonoš?